Dobrodošli u Crnu Goru!

Černá Hora má snad všechny atributy cestovního ruchu, včetně toho pro suchozemce nejlákavějšího - moře. K tomu má velmi příjemné podnebí, gastronomii, hory, ceny a... lidi.

Ačkoliv jsme v tu dobu (rok 2015) již žili v naší první přímořské krajině (Polsko, konkrétně Warszawa), lákala nás poněkud teplejší voda, než je ta baltská. S využitím autovlaku Panonija (Subotica -) Novi Sad - Bar (zkrátka jsme si vzali automobil coby zavazadlo se sebou do vlaku) jsme se tedy přesunuli na jih k vyhlášenému černohorskému letovisku Sveti Stefan. (Tato dovolená byla jedním ze základních argumentů pro založení cestovní agentury Travelife s. r. o. na straně jedné a přesídlení se jednoho z nás do této země na straně druhé.:-))

Jde o fotogenické sídlo, umístěné na stejnojmenném ostrovu, spojeného s pevninou nedlouhou úzkou umělou šíjí. Chtěli jsme po ní přejít na ostrov a prohlédnout si středověké ulice městečka Sveti Stefan na něm. Byli jsme však (velice úslužně) zastaveni již na jejím začátku, kde se nacházela jakási mobilní recepce. Jak jsme brzy pochopili, šlo o předsunutou recepci, neb celé městečko na ostrově je považováno za jeden hotel. Nedivili jsme se - apartmány tam mají dlouhodobě pronajaty i celebrity z Hollywood, které nestojí o své dovolené o zájem veřejnosti.

Dobře, tak toto nám nevyšlo - pojďme tedy na pláž a vykoupat se, Oskar (tedy slunce) i tak peče (a v kamenných ulicích městečka bychom se nejspíše i tak uvařili).

Vlevo od šíje ležící pláž byla narvána lidmi k prasknutí, ostatně jako všechny další pláže v zemi… tedy, skoro jako všechny…

Pláž ležící vpravo od šíje byla totiž téměř pustá (a na rozdíl od jiných nadstandardně vybavená slunečníky a lehátky v uctivých rozestupech od sebe (upozorňujeme, že byla doba ještě předcovidová:-)).

Nechápali jsme sice proč, ale myslíte jsi snad, že nám to bylo varováním?

Samozřejmě nebylo.

Jako slušně vychovaní lidé jsme si rozložili svou plážovou výbavu (pochopitelně daleko od toho nadstandardu) v domnění, že je vše v pořádku.

No samozřejmě nebylo.

Vzápětí u nás byl recepční z oné předsunuté recepce a již podruhé v ten den nás (a opět velice úslužně) požádal o opuštění prostoru, tentokrát pláže. Šlo totiž o pláž, sloužící pouze onomu ostrovu - městečku/hotelu - celebritám.

Tak ani toto nám nevyšlo.

Co nyní?

No nic - omluvili jsme se a poslušně přešli na tu správnou stranu šíje vtěsnat se mezi ostatní necelebrity.

Pláž byla opravdu přeplněná (člověk z dálky nerozpoznal rozhraní moře/souš) a my jsme se tedy smířili s tím, že se budeme muset po ní rozptýlit (bylo nás pět).

Byli jsme na pláži téměř jedinými cizinci (nepočítaje Srby). Když lidé kolem nás uslyšeli pro ně cizí jazyk, okamžitě nám udělali prostor, abychom se rozptýlit nemuseli. Byli jsme sice uloženi jako sardinky, ale byli jsme aspoň pohromadě.

Snaha se cení. Dobrodošli!:-)

Černá Hora má snad všechny atributy cestovního ruchu, včetně toho pro suchozemce nejlákavějšího - moře. Mohla by však ještě mít k němu i poněkud širší pláže.:-)