Košík
0
0,00 €
Příroda Ulcinj/Ulqin
Zajímavostí města je mj. i jeho cca 13 km dlouhá písečná pláž (Velika plaža/Plazhi i Madh), nejdelší na Balkanu, kterou u moře Jadran definitivně tímto směrem končí kamenité pláže a začínají písečné. Je to světoznámá destinace pro kitesurfing a windsurfing kvůli neustálému větru mistral. Přímo ve městě se však nachází Mala plaža/Plazhi i Vogël, též písčitá pláž těsně pod hradbami pevnosti.
Zdejší solné pánve jsou jedním z největších přírodních parků na Jadranu a skutečným rájem pro milovníky přírody a pozorovatele ptáků. Tato bývalá solná továrna se rozkládá na ploše asi 15 km2. Dnes jsou solné pánve spravovány jako chráněná oblast, která poskytuje útočiště stovkám ohrožených druhů zvířat. Solné pánve jsou klíčovou zastávkou na jadranském migračním koridoru. Miliony ptáků zde odpočívají během své migrace mezi Evropou a Afrikou. Nejznámějšími obyvateli jsou plameňáci růžoví. Kromě plameňáků je solana domovem také vzácného, celosvětově ohroženého pelikána dalmatského. V této oblasti byla zaznamenána téměř polovina všech druhů ptáků žijících v Evropě. Nejlepší dobou k návštěvě je doba od března do června (kdy je migrace na vrcholu a plameňáci jsou nejaktivnější) nebo od poloviny srpna do listopadu.
Ada Bojana/Ada e Bunës je umělý říční ostrov v deltě černohorsko-albánské pohraniční řeky Bojana/Buna do Jadranu. Je známý neuvěřitelnými západy slunce, specifickými rybářskými sojenicemi (domy na vodě), vynikajícími rybími restauracemi a velkou nudistickou osadou, nejstarší na světě (z roku 1973).
Toto jedinečné místo má tvar trojúhelníku - ze dvou stran je obklopeno sladkou říční vodou a ze třetí strany omýváno slaným mořem. Nabízí zvláštní pocit svobody, klidu a spojení s přírodou.
Podél břehů řeky jsou řazeny okouzlující dřevěné domy na kůlech. Nacházejí se zde také známé rybí restaurace, které podávají čerstvé ryby ulovené tradičním způsobem pomocí sítí kalimera. Rozloha ostrova je cca 4,9 km2. Vznikl neobvyklou kombinací námořní nehody a síly přírody v 19. století. Podle historických záznamů a legend to vše začalo v roce 1858, kdy po velké bouři najela na mělčinu u samého ústí řeky plachetnice s názvem Merito. Loď vlastnil Antun Alegreti z Trogir a pilotoval ji kapitán Naporeli. Vrak potopené lodi zůstal uvízlý v mělčině u ústí, hned vedle dvou malých, již existujících říčních ostrovů. Řeka s sebou nese velké množství písku, bahna a větví. Protože stará plachetnice blokovala volný tok vody, veškerý tento materiál se začal usazovat a hromadit kolem vraku po celé dny a roky. Postupem času se vytvořila obrovská podvodní písečná mělčina, která se pomalu začala vynořovat z vody. První jasné kontury nového ostrova se začaly objevovat kolem roku 1882. Jak ostrov rostl, přirozeně rozdělil řeku na dvě ramena, která jej dnes objímají na levé a pravé straně.
Ve stejném období (kolem roku 1858) změnila nedaleká velká řeka Drin v Albánii v důsledku povodní svůj tok a částečně se sloučila s řekou Bojana/Buna. To přineslo ještě větší množství vody a písku, což urychlilo sedimentaci a pomohlo deltě získat její dnešní rozpoznatelný trojúhelníkový tvar. Zajímavé je i to, že název lodi Merito se překládá jako Zásluha, takže místní často říkají, že tato plachetnice je nejvíce zodpovědná za vznik tohoto přírodního ráje.
V době sucha teče voda v řece Bojana/Buna opačným směrem, tedy do jezera Skadarsko jezero/Liqeni i Shkodrës. Dno tohoto jezera totiž leží níže, než dno moře Jadran.
Užitečné odkazy: