Mýty a fakta

Černá Hora je balkánskou zemí s rozvinutým organizovaným zločinem a vysokou korupcí, s doznívající krevní mstou, ale (zatím) s minimální pouliční kriminalitou, což je pro turisty této země zásadní. Krádeže na plážích totiž takřka neexistují, okrádání turistů v restauracích rovněž nikoliv. Turisté zažijí obtěžování max. tak v podobě žebrání ve veřejných prostorech, nimi navštěvovaných.

Černá Hora je jednou z nejzaostalejších zemí bývalé jugoslávské federace, s doznívající patriarchální společností, ale s překotnou rychlostí vývoje, zejména pokud o stavební ruch nebo modernizaci vozidlového parku individuální osobní dopravy jde, udivující každý rok své opakované návštěvníky. (Samozřejmě to bohužel má i své negativní stránky, např. díky absenci územního plánu a obecně státní krátkozrakosti např. katastrofální stav dopravy v klidu i v neklidu či přeplněnost pláží.) 

Ačkoliv Černá Hora má k dokonalé daleko i v oblasti hygieny, vysvětlení problému, který část jejích návštěvníků postihne, není tak exotické, jak se snaží prezentovat některá populistická bulvární media. Má se na mysli tzv. cestovatelský průjem, což je bakteriální onemocnění způsobené enterotoxigenním kmenem bakterie Escherichia coli. Průjmová onemocnění způsobená touto bakterií se vyskytují po celém světě s maximem infekcí v rozvojových zemích. Kromě enterotoxigenního kmene se na cestovatelském průjmu podílí i jiné kmeny, popřípadě i jiné druhy bakterií. Někdy je cestovatelský průjem způsoben výměnou střevní mikroflóry dotyčného jedince za místní druhy bakterií; tento přechod se také projevuje průjmem a zvracením. Zdaleka tedy nejde o takový problém, aby byl démonizován. Více najdete zde.

Černá Hora není žádným rájem na zemi ve smyslu země turizmem nepolíbené. Je to atraktivní a přitom malá země, kde nyní již i velehory zažívají nápor turistů jako přímoří a pobyt v nich je často mnohem dražší, než v přímoří.

Na poznání Černé Hory stačí možná týden dovolené, pokud jde o její přímoří, a to ještě s nasazením všech sil a absencí pobytu na pláži... Jinak s ohledem na její pestrost (i při její rozloze, podobné Středočeskému kraji) je minimální dobou potřebnou na její povrchní poznání měsíc. Má totiž takřka všechny atributy cestovního ruchu (a k tomu pomalou dopravu mezi nimi;-)).

Kdo má za jediný cíl v Černé Hoře koupání se v moři a opalování, tomu období mimo léto skutečně nevyhoví. Kdo však chce poznat i památky, tomu nejvíce vyhoví období na jaře a na podzim, kdy jsou teploty příjemné na procházky a lidí v trase je méně. Kdo míří za sportem, může jít za ním (nejen) do hor; v zimě za sněhem a jinak na túry mimo zimu kdykoliv. Kdo míří za gastronomií, může jít za ní celoročně a na podzim k tomu navíc vidět i výrobu pršutu, olivového oleje, rakije a vína. 

Samostatná Černá Hora nikdy neměla svou měnu; v reakci na nestabilitu tehdejšího tzv. nového jugoslávského dináru (YUM) se rozhodla už v roce 1999 zavést jako alternativní platidlo německou marku (DEM) a roku 2000 od používání dináru upustila zcela. V roce 2002, kdy byla marka zcela nahrazena eurem, se tak euro (EUR) stalo faktickou měnou i v Černé Hoře, přestože ta oficiálně není členem Evropské měnové unie a používá euro jednostranně jako substituční měnu (stejně jako sousední Kosovë). Nicméně od 01.01.2025 je Černá Hora členem jednotné evropské zóny placení (SEPA). 

V Černé Hoře běhá po ulicích mnoho psů. Jsou odkázáni na milodary od lidí a tak jsou přítulní. Nejsou (na rozdíl od teritoriálně zaměřených domácích) agresivní. Umí se navíc v rušném silničním provozu chovat jako jeho plnohodnotní a ukáznění účastníci (opět na rozdíl od uteklých domácích psů). 

Řízení v Černé Hoře není nebezpečné, je jen jiné, takové typicky balkanske - místní řidiči jsou mnohdy lehce nad věcí, co se dopravních pravidel týká a jejich jízda je často ostřejší. Často se používají (nadužívají) zvuková znamení; nejde však o projev agresivity (na rozdíl od situace ve střední Evropě), ale např. o upozornění v nepřehledném místě na výskyt vozidla, o poděkování (např. za dání přednosti v jízdě) a o loučení se po setkání.

Na druhou stranu světelná znamení se podužívají (neužívají), zejména pokud o směrová světla jde.

Další věcí je stav zdejších komunikací vedlejšího významu, pokud o jejich směrové, sklonové a šířkové uspořádání jde, jakož i o kvalitu jejich povrchu a dopravního značení či svodidel, často chybějících.

V Černé Hoře bývá zemětřesení velmi často, téměř denně, jak ukazují i statistiky státní organizace Zavod za hidrometeorologiju i seizmologiju.

To ovšem neznamená, že dochází téměř denně k nějakým škodám - ono totiž jde o zemětřesení, jejichž existenci zaznamená max. tak seizmograf a nikoliv člověk. Měřeno Richterovou stupnicí by se dalo zjednodušeně říct, že do hodnoty magnitudy 3 dle ní člověk (ani velice senzitivní) ani nezaznamená, že k nějakému zemětřesení vůbec došlo (přičemž jich bývá na celé zeměkouli cca 1 000 denně). Samozřejmě jakákoliv lokální zemětřesení o magnitudě 4,5 a více jsou ovšem již dostatečně silná na to, aby je zaznamenaly seismografy po celém světě. (Pro upozornění - stupnice není přímočará, nýbrž je dekadickým logaritmem a je počítaná z vodorovné amplitudy největšího posunu od hodnoty 0 na seismografu. To značí, že např. výše uvedená hodnota 4,5 není 1,5 násobkem rovněž výše uvedené hodnoty 3, nýbrž jejím 32 násobkem - a to již citelné je...)

Dosud největší zaznamenané zemětřesení v Černé Hoře (rok 1979) trvalo cca 10 s a mělo hodnotu magnitudy 7 dle Richterovy stupnice, čímž se zařadilo do škály škodných - těch však bývá na celé zeměkouli cca 18 ročně. Zasáhlo zejména přímořskou oblast. Epicentrum bylo vzdálené cca 15 km od pobřeží Černé Hory, mezi městy Bar a Ulcinj/Ulqin; hypocentrum bylo o cca 30 km níže. Kromě velkých materiálních škod (a 101 obětí v Černé Hoře (a 35 v Albánii)) mělo za následek i zpřísnění stavebních norem, z čehož plyne, že dnes zde musí všechny novostavby od té doby stavěné vydržet sílu zemětřesení min. o hodnotě magnitudy 8 dle Richterovy stupnice (nosnou konstrukcí musí být např. litý železobeton nebo ocel, určitě ne cihla, kámen a dokonce ani montovaný panel). 

Není tudíž se čeho obávat.:-)